FYTOTERAPIE NA MÍRU I. článek pro časopis Regenerace č. 8/2008 (odpověď M.Calábka na článek J.Zentricha v Meduňce č.3/2008)

Mohou některé léčivky skutečně některým lidem škodit? Velkou pozornost v odborných kruzích zaznamenal rozhovor otištěný na našich stránkách (Pozn. Na stránkách časopisu Regenerace) pod názvem Fytoterapie pod drobnohledem. Milan Calábek v něm informuje o nepříznivém působení meduňky lékařské, ostropestřce mariánského a cesmíny paraguayské na některé pacienty. Vzhledem k rozruchu, který tato tvrzení vyvolala mezi čtenáři i některými odborníky (Pozn. Jedná se například o tvrzení uveřejněná v bylinářské poradně časopisu Meduňka č. 3/2008 vedené Pepou Zentrichem), jsme Milana Calábka požádali, aby tyto skutečnosti čtenářům více vysvětlil. Výsledkem je krátký seriál tří zajímavých článků, jehož první část přinášíme.

Žádná bylina a pochopitelně i potravina a minerál nepůsobí na každého stejně. Tradiční čínská medicína, ajurvéda podobně jako antická medicína na rozdíl od většiny současných fytoterapeutů na stejnou nemoc nepředepisovaly stejnou bylinu pro každého člověka, ale nejdříve zkoumaly, k jakému osobnostnímu typu jejich pacient patří. Tento postoj zformuloval už v antice Hippokrates, který říkal, že víc než nemoc jeho pacienta ho zajímá, jaký je osobnostní typ. A teprve po určení jeho typu se pro něho „potraviny (byliny) mohou stát léky.“

Navzdory odlišné terminologii existenci základních osobnostních typů potvrzují i nejnovější objevy současných vědců jako je W. D. Kelly, G. Watson nebo v současné době snad nejvíce světově uznávaná kapacita na typologii metabolických procesů William L. Wolcott při zkoumání biochemické a metabolické individuality člověka. Již od třicátých let dvacátého století vědci a výzkumníci začali identifikovat konkrétní způsoby, jakými se od sebe navzájem různí lidé liší na biochemické a metabolické úrovni. Z velké části to podle nich může být způsobeno genetickým dědictvím. Na základě těchto informací, také začali objevovat, že mnoho druhů chronických onemocnění by se mohlo lépe léčit, kdyby lidé v přijímané potravě a výživovém režimu respektovali svou chemii těla a začali rozlišovat jejich vlastní „metabolický typ“.

Statisíce biochemických reakcí, které v našem organismu probíhají současně a udržují naše zdraví, řídí totiž jen několik regulačních systémů, které jsou ale vlivem dědičnosti u každého z nás jinak nastaveny. Další rozdíl spočívá v tom, že u někoho je tím hlavním regulačním mechanismem autonomní nervový systém s jeho dvěma větvemi sympatikem a parasympatikem. U jiného to je zase rychlost buněčné oxidace, tedy jak rychle nebo pomalu se živiny v buňkách mění na energii. Stručně řečeno: rychlé nebo pomalé spalování.

Velký význam může hrát i tělesná konstituce, zda při embryonálním vývoji měl větší růstový potenciál vnitřní, střední nebo vnější zárodeční list, protože z každého se vyvíjejí jiné části těla, anebo dominance některé z hlavních žláz s vnitřní sekrecí. Základní nerovnováha v našem hlavním regulačním systému a její blokace pak způsobuje chronické nemoci od artrózy až po astma, které nemůžeme vyléčit odstraňováním jejich symptomů, ale jedině vyrovnáváním této nerovnováhy a uvolněním jejího zablokování. Zároveň podle této nerovnováhy současná věda rozlišuje čtyři základní metabolické typy, které odpovídají čtyřem hlavním typům antické medicíny: cholerikovi – dominance rychlého spalování, flegmatikovi – dominance pomalého spalování, sangvinikovi – dominance sympatiku a melancholikovi – dominance parasympatiku v autonomním nervovém systému.

Co je ale důležité, že na každý tento typ jednotlivé byliny působí úplně jinak. Jak se lze dočíst v knihách takových kapacit, jakými jsou N. Cousins, P. Holmes, D. B. Mowrey, působí tím, že např. buď stimulují, nebo utlumují jednu ze dvou protikladných větví autonomního nervového systému – sympatikus nebo parasympatikus – nebo na autonomní nervový systém nemají žádný vliv a působí na jiný regulační systém. Například zrychlují nebo zpomalují buněčné spalování. A tak určení hlavního regulačního mechanismu u každého jedince a tím také jeho základní nerovnováhy v autonomním nervovém systému nebo ve spalování, je v tomto prastarém i na výsost moderním pojetí naprosto rozhodující pro výběr vhodné byliny. Protože například meduňka lékařská zcela určitě uklidňuje a to tím, že tlumí činnost sympatiku jako většina sedativ, což popisují R. F. Weiss, P. Holmes a další odborníci. Nicméně u jedince s dominancí parasympatiku tím ale ještě víc prohloubí jeho základní nerovnováhu. Parasympatikus kromě zažívání vypíná činnost většiny tělesných orgánů a systémů. Což zejména u žen středního věku s touto dominancí může být dlouhodobě poměrně nebezpečné. Zatímco na někoho jiného s dominancí sympatiku bude z tohoto hlediska meduňka působit pozitivně. A tak se opět dostáváme zpátky ke staré Lucretiově moudrosti: „Co je pro jednoho lék, může být pro druhého jed“. A na třetího nepůsobí vůbec.

A v tom je skutečné jádro a podstata zásadní neshody mezi mnou a zastánci protikladného postoje. O tom, který z nich je správný a vede k účinné terapii, by mělo samozřejmě smysl diskutovat. Zda je to dnes rozšířené pojetí hledat jednu bylinu na určitou nemoc a tu pak doporučit všem se stejnou nemocí bez ohledu na jejich osobnostní typ, anebo hledat bylinu vhodnou nejen pro určitou nemoc, ale zároveň i vyrovnávající základní nerovnováhu v hlavním regulačním systému konkrétního nemocného. Zda léčit nemoci nebo člověka, který má určitou nemoc.

Vytržením mých slov o působení zmíněných bylin z tohoto kontextu, ale diskusi o těchto základních postojích neumožňuje. Protože to, zda určitá bylina působí pozitivně nebo negativně, nedává smysl, když nevíme, na koho - na jaký osobnostní, či metabolický, typ působí. Koho uzdravuje a komu naopak přitíží.

Tolik k základním teoretickým předpokladům, ze kterých je v diskusi potřebné v diskusi o možných negativních vlivech bylin na některé lidi. V příštích částech seriálu se z tohoto úhlu pohledu podrobněji podíváme na působení konkrétních bylin – zmiňované meduňky lékařské, ostropestřce mariánského a cesmíny paraguayské.

MILAN CALÁBEK