Článek Milana Calábka pro ŽENA.CZ

10.06.2015 12:48

Moderní společnost je hodně založena na strachu, strachu z nemoci, ze smrti. Čeho se bojíte Vy?

Myslím, že jsem se nikdy nebál smrti a ani utrpení s ní spojeného, ale to, co ve mně dřív vyvolávalo obavy, tak jako zřejmě u mnoha mých vrstevníků, byla představa ztráty kognitivních schopností, identity, naprosté dezorientace a závislosti na milosrdenství v této nemilosrdné době - jinými slovy: onemocnění Alzheimerovou chorobou. Proto jsem se možná také začal zabývat i tím, jak epigeneticky s pomocí vhodných přírodních látek tuto hrozbu odvrátit.

 

Jak jste se dostal od překladů, dramaturgie a režírování až k otázkám zdraví a léčitelství?

Koncem sedmdesátých let minulého století jsem prošel velkou životní krizí, a protože jsem svoji situaci viděl jako naprosto beznadějnou, rozhodl jsem se ji řešit sebevraždou. Nebyla to žádná hra, byl jsem pevně rozhodnut. Nikomu jsem o tom nic neřekl, ale ještě před odchodem jsem chtěl určité věci dát do pořádku, aby tu po mně nezůstala úplná spoušť: na to jsem si vymezil týden. V tom týdnu ale došlo k zásadnímu zlomu. Vlastně už "mrtvý" jsem zažil to, o čem jsem jako živý neměl ani tušení: úplně jiný stav vědomí a neuvěřitelnou svobodu navzdory tehdejší společenské situaci i mému nešťastnému genetickému sklonu. I když intenzita tohoto úžasného stavu postupně slábla, věděl jsem, že to, o čem mluví buddhisté jako o Osvobození anebo křesťanští mystici o Milosti - opravdu existuje, přestože jsem se o tyto věci dřív nějak zvlášť nezajímal.

        Někde hluboko ve mně se probudilo něco, co mne nasměrovalo zcela jinak a léčitelství, kterému se teď už prakticky nevěnuji, bylo spíš  jen okrajovým projevem tohoto směřování.

 

Věda je stále pokročilejší, informace dostupné, a přesto jsou lidé zřejmě stále více nemocní. Co je důvodem?

Uvedu příklad. Před několika dny jsem na internetu četl od našeho předního vědce a specialisty na osteoporózu informace o tom, co ji způsobuje a jak ji léčit. Podle něj a zřejmě většiny odborníků -osteoporózou dnes celosvětově trpí třetina žen a každý pátý muž po padesátce. To je oproti minulosti obrovský nárůst a hlavní příčinu,  kromě úbytku pohlavních hormonů, tito specialisté vidí především v nedostatku vápníku (částečně i zinku a hořčíku) a doporučují tak, jako už desítky let předtím, zvýšit jeho příjem.

      Albert Einstein kdysi řekl: "Když něco nefunguje, tak dělat to pořád znovu a znovu a myslet si, že tím dospějeme k jinému výsledku, je neklamnou známkou šílenství." A ono to nejen nefunguje, ale lidé jsou stále i víc nemocní, protože jim to škodí. Což dokládá např. studie z roku 2011 v British Medical Journal vypovídající o tom, že ženy, které berou doplňky s vápníkem, aby nedostaly osteoporózu - ji stejně dostanou (minimálně ta zmiňovaná třetina) a kromě toho jsou na rozdíl od těch, co žádné takové doplňky neberou, ohrožené aterosklerózou, infarktem a mozkovou mrtvicí.

     Jiné studie zas dokládají, že pokud chceme zabránit úbytku vápníku pitím pasterizovaného kravského mléka a výrobky z něj - potom kasein, obdobně jako lepek z obilí, bude poškozovat naše střeva, štítnou žlázu a kasomorfin hlavně mozek. Což se ale netýká kozích nebo ovčích jogurtů, kefírů, a případně i sýrů.

 

Nemůže to ale změnit nový výzkum o vitamínu D3?

Určitě ano. Nicméně ani vitamín D3 nevede ještě k úplnému vyřešení naší tajenky. Nedostatek vitamínu D3, který ve skutečnosti není vitamín, ale prehormon, hraje ovšem důležitou roli nejen při vzniku osteoporózy, ale i rakoviny, roztroušené sklerózy, diabetu, astmatu a celé řady dalších onemocnění, neboť ovlivňuje expresi okolo 1200 genů.

     Většinou je vytvářen v naší pokožce slunečním UVB zářením, a to z cholesterolu, vědou dříve tak zavrhovaného. Na rozdíl od našich předků, kteří větší část roku trávili pod širým nebem, my pracujeme v uzavřených místnostech, a proto vitamín D3 musíme přijímat převážně z potravy anebo z doplňků. Bez něj  totiž nedojde ke vstřebávání vápníku ze střev.

     Jakmile se ale vápník díky vitamínu D3 vstřebá a dostane do krevního řečiště, začne se usazovat v cévách (zejména ve věnčitých tepnách), takže se do kostí prakticky nedostane - maximálně do kloubních chrupavek, což ovšem vede ke vzniku už zmiňované artrózy, aterosklerózy, infarktu anebo mozkové mrtvice.

 

Nějaké řešení snad ale existuje?

Už v roce 2004 vyšla v Journal of Nutrition tzv. Rotterdamská studie. Holandští badatelé v letech 1990 - 1993 a i později sledovali 8000 mužů a žen nad 55 let a zjistili, že u těch, kteří brali dostatečné množství vitamínu K2 (menachinomu), se nejen výrazně zlepšil stav kostí a snížil výskyt zlomenin, ale i diabetu a především kornatění cév a riziko infarktu. Zároveň  podle této studie budou žít nejméně o 7 let déle. To potvrdila i její třetí část studie z roku 2012.

 

Můžete nám alespoň částečně přiblížit působení vitamínu K2?

Vitamín K2 aktivuje celou řadu enzymů (proteinů) a mezi nimi zejména osteokalcin a matrix GLA protein a právě osteokalcin, který je vytvářen buňkami v kostech (kost je totiž i důležitou žlázou s vnitřní sekrecí) dopravuje vápník do kostí a do zubů a brání tak, aby se usadil v cévách a měkkých tkáních, kam nepatří. A pokud už k tomu došlo, další enzym - matrix GLA protein rovněž aktivovaný vitamínem K2, vytahuje vápník z cév, kloubních chrupavek a pokožky (potlačuje tím do jisté míry i vznik vrásek) a dává jej k dispozici osteokalcinu.

 

Desítky let jsme ale byli přesvědčováni, že kornatění cév způsobuje cholesterol, díky němuž se v nich usazuje vápník. A stále se v takových případech předepisují léky na snížení cholesterolu.

Cholesterol je křivě obviňován za kdeco a léky na jeho snížení - statiny patří vůbec k nejnebezpečnějším. Přitom na léčení aterosklerózy nemají prakticky žádný vliv, neboť jde o proces osifikace, neboli vytváření kostní tkáně v cévních stěnách. Tento proces je ale díky aktivaci matrix GLA proteinu zvratný po dostatečně dlouhodobém příjmu vitamínu K2, který v současnosti chybí většině z nás.

 

Znamená to tedy, že na prevenci osteoporózy bychom měli brát kromě vápníku současně i vitamín D3  a K2?

Ano, nicméně naše tajenka má ještě jeden stejně důležitý díl: vitamín A, který rovněž není vitamínem, ale jako vitamín D3  aktivuje genovou expresi.

Zatímco vitamín D3 působí na geny, které zvyšují počet osteoblastů - buněk vytvářejících kostní tkáň, vitamín A zas ovlivňuje expresi genů, zvyšujících tvorbu osteoklastů - buněk, které starou kostní tkáň odbourávají, aby udělala místo nové. Nejde tedy o antagonistický, ale komplementární proces. A nejen to: osteoklasty, jejichž tvorba je stimulována vitamínem A, sekretují už zmiňovaný osteokalcin, díky němuž dochází k mineralizaci kostí. A tak se obnova kostní tkáně bez vitamínu A neobejde.

     Např. dříve tak běžná křivice postihovala děti, u kterých docházelo ke zvýšené tvorbě kostní tkáně bez odpovídající mineralizace a to vlivem nedostatečného množství osteoklastů vytvářejících osteokalcin. Tedy vitamínu A  a vitamínu D3.

 

Osteokalcin nás chrání i před vznikem obezity a diabetu, neboť aktivuje tvorbu inzulinu ve slinivce a současně i v tukových buňkách sekreci adiponektinu, který zvyšuje citlivost na inzulin. U mužů pozitivně ovlivňuje tvorbu testosteronu a chrání je tak před impotencí. U žen vitamín A působí na tvorbu estrogenu a progesteronu a zároveň potlačuje vznik nádorů zejména v epitelu tlustého střeva a krčku dělohy.

 

V literatuře se ale často setkáváme s varováním před toxicitou vitamínu A.

Toxický je syntetický vitamín A, ale ne přírodní z potravy, zvlášť pokud jej bereme společně s vitamínem D3 a K2. I vitamín D3 by mohl působit toxicky, pokud bychom jej brali v doplňcích ve větším množství než je 40000 IU denně.

 

Mohl byste se ještě zmínit, ve kterých potravinách je vitamín K2 obsažen?

Jednak jde o vitamín K2, který vzniká přeměnou rostlinného vitamínu K1 ve střevech krav, koz a ovcí. Druhý jeho zdroj je bakteriální. V prvním případě jde o menachinon 4 (MK4), který se nachází ve velkém množství v husích játrech, potom ve vaječných žloutcích běhajících slepic, v másle pasoucích se krav, koz a ovcí a v menším množství i v jejich mase a sádle.

     Pokud jde o bakteriální zdroje, je to především MK7 v nattu z fermentovaných sojových bobů, ve zrajících kozích a ovčích sýrech (kravské z pasterizovaného mléka bych nedoporučoval už ze zmiňovaných důvodů), a ve velmi malém množství v kysaném zelí nebo kimči. Doplňky MK7 pocházejí obvykle z natta. Největším antagonistou K2 je pak například warfarin a některé další léky.

    Když se teď znovu vrátím k vaší třetí otázce: vitamín K2 byl objeven společně s K1, který zajišťuje srážlivost krve, už ve 30. letech minulého století. Z toho můžete usoudit, že pouze informace nám nestačí - v současnosti dokonce jich máme někdy nadbytek. To, co opravdu potřebujeme, jsou vědomosti, a ty obvykle můžeme získat až při překročení hranic jednotlivých vědních oborů neboť mají multidimenzionální charakter, stejně tak jako kdysi v antice anebo v renesanci. Na jejich tvorbě se dnes ale podílí celá společnost (knowledge society), nejen experti a specialisté často odtržení od každodenního života anebo závislí na velkých farmaceutických koncernech.

Milan Calábek

Publikovanou verzi si můžete přečíst na http://zena.centrum.cz/zdravi/novinky/clanek.phtml?id=807283

 

Zpět