SETKÁNÍ S DALAJLÁMOU pro časopis REGENERACE č.10/2003

  „Ach, ke komu se můžem obrátit ve své nouzi?
Andělé, lidé a už
ani moudrá zvířata si nejsou vědoma,
že ve skutečnosti nejsme doma v takto
v y s v ě t l e n é m světě ….“
R. M. Rilke

NENÍ OTÁZEK BEZ ODPOVĚDÍ

Krizi naší civilizace, která po zápase s fašizmem a komunismem (s výjimkou jihu a západu Spojených Států) přestává být schopna čelit ještě nebezpečnější masové psychóze fundamentalistického islámu, nezpůsobili jen populističtí a zkorumpovaní politici spolu s dogmatiky lidských práv, multikulturalismus a bezzásadová postmoderna.
Tato krize je totiž mnohem hlubší. Je to krize duchovní, mravní a zasahuje samotné základy existence společnosti.
Stupňující se bezvýznamnost muže v rodině anebo jeho úplná nepřítomnost se současnou feminizací školství, zdravotnictví a sociálních oborů, má na budoucí mladé muže katastrofální dopad. Vede je k čím dál větší zženštilosti, zatímco u dívek naopak k posílení jejich mužské stránky.
Za těchto okolností málokterý syn projde vývojově naprogramovanou vzpourou proti otci, která by z něj udělala muže a zároveň ho podobně jako iniciační obřad nezničila neboť pokrevní otec, ať jakkoliv nenáviděný a přísný, v něm vidí a miluje sebe. V této fázi svého života si dospívající chlapec zároveň hledá moudrého Mentora a společenský vzor ( krále), který by mohl následovat.
Místo tradičního Mentora sokratovského typu spíš narazí na vůdce gangu, drogového dealera anebo jiného padoucha. A kterou ze současných, mediálně stvořených veličin, si může zvolit za svůj vzor? Nejvyšší představitel Europské unie Prodi proslul ve své vlasti jako nejzkorumpovanější privatizátor a tunelář, dlouhodobý kancléř a sjednotitel Německa jako korupčník, francouzkého prezidenta Chiraca chrání před vězením jen imunita podobně jako Berlusconiho a Clinton, aby odvrátil pozornost od svých skandálů a lhaní, neváhal rozbombardovat první „ vhodnou“ zemi…
Obrovské naděje, které mládež především na západě vkládala do V. Havla jako symbolu statečného a inteligentního odporu proti komunismu, dotyčný brzy zklamal „družbou“ (možná vynucenou jeho prezidentskou funkcí) právě s těmito „celebritami“.

PRAŽSKÉ SETKÁNÍ S DALAJLAMOU

Současný papež přes svoji osobní poctivost a charisma, je představitelem církve, která mimo jiné navzdory zdravotním rizikům a populační explozi odsuzuje používání kondomů, přičemž je jedním z největších investorů do jejich výroby - neboť zisk je zisk. Podobně jako už před válkou většinu kapitálu investovala do akcií nacistických zbrojovek.
A tak snad jediným ze světových vůdců, který je i mužem vysokého mravního ethosu a zároveň duchovnosti, jemuž můžeme věřit každé slovo, je Dalajláma.
Jeho první vystoupení v Praze, které se odehrávalo v zoufale přeplněném vestibulu hotelu Esplanade za chaosu způsobeném médii a v zajetí politicky orientovaného moderátora, mohlo na některé mladé lidi působit rozporuplně.
„Takhle přece nemluví osvícený člověk,“ rozčiloval se chlapec vedle mě, který mi stál na noze. „A jak by měl podle tebe mluvit?“ polemizovala s ním jeho přítelkyně, která se ocitla po mé druhé straně. „Co si o tom myslíte vy?“ Obrátila se na mě. „Zdá se mi, že je lidský a opravdový.“ „Prosím vás, dyť vede jen samý politický kecy,“ vmísil se do diskuse starší muž přede mnou. „A ještě tak politicky naivní,“ řekla známá novinářka.

ANI TOTOŽNÉ, ANI ODLIŠNÉ PLAMENY

Úplně jiná atmosféra byla při téměř osobním setkání na Bulovce, kterého se zúčastnili např. Tomášovi, několik indologů i řadoví stoupenci buddhismu. Protože tuto malou skupinku postupně prostoupila naprostá shoda, pokusili jsme se s dvěma přáteli vyvolat spíš tvůrčí diskusi pomocí kontroverzní otázky: „Pokud souhlasíte s Budhovou thesí o neexistenci já (anatman), co nebo kdo se tedy inkarnuje?“ Dalajláma, samozřejmě nemohl popřít Budhu, ale ani tibetskou víru v reinkarnace, díky níž byl vybrán do své funkce.
Nejprve se pokusil na tradiční otázku odpovědět citacemi z buddhistické dogmatiky, ale když vycítil náš nesouhlas, vrátil se ke klíčové otázce: zda existuje nebo neexistuje smysly nevnímatelné vědomí, které se nemusí vázat na naše tělo? Zda proud tohoto neindividuálního vědomí pokračuje ve svém plynutí i po zániku hmotné substance, kterou prostupovalo?
A pak Dalajláma použil starý tibetský příměr: „ Představte si plamen lampy, který zažehl další lampu. Tento nový plamen sice není totožný s předchozím, ale není od něj ani odlišný.“

MOUDROSTÍ ZAPLŇUJE PRÁZDNOTU

Co je ale daleko důležitější, že Dalajláma se stejnou poctivostí a zápalem jako se pokouší v úzkém kroužku řešit esoterní otázky tibetského buddhismu, vystupuje i na všech velkých shromážděních a odpovídá na jakoukoliv otázku, ať se týká politiky, běžného života, štěstí, utrpení, problémů vztahů, potratů, trestu smrti a podobně. Tisíce mladých lidí, studenti, dělníci nebo prodavači kladou usmívajícímu se mnichovi otázky, které nemají komu položit. Otázky, které by jinak položili svým otcům, učitelům nebo politikům, kdyby jim mohli věřit a vážili si jich. Kdo zažil tu atmosféru obrovského entusiasmu a duchovní energie tak odlišnou od hysterie rockových koncertů nebo fotbalových zápasů, nemůže už nad naší civilizací zlomit hůl a přestat usilovat o odvrácení jejího zániku.
Dalajláma v tu chvíli zastupuje otce, Mentora i obdivuhodný vzor, bez ohledu na to, že jeho mnišský způsob života je tak odlišný od ideálu většiny mládeže. Svou moudrostí alespoň zčásti vyplňuje to obrovské prázdno v oblasti etiky, mravnosti a duchovnosti…. V oblasti, kterou už dávno opustily nejen politické špičky, filosofové, církve, ale i intelektuální elity.
A na základní otázku „Jak žít?“ odpovídá stejně jako Sokrates nebo Hus – s nasazením celého svého života.

Milan Calábek